Skip to content

Viděla jsem 2 díly o Báře, později Boženě

je to fuška, bořit mýty, a vytvářet  novou představu o téhle paní, asi. A velká výzva, máte stejné informace, jen jinou představivost a platformu. Byla jsem nadšená, j a k  exponovali v po´čátečním díle její nespoutanost, to mi bylo blízké. Viktorku přiblížili, oproti dřívějším interpretacím,  ale nebyla tam žádná kontaktní scéna, jako by V. byla vodník. Celé to Bářino pobývání v roli dívky  bylo  odcizené, asi  částečně i bylo, měla svůj soukromý zcela vnitřní svět – které dítě ho ale nemá?

Člověk má v mozku Kašparovy ilustrace z Babičky. Navíc BN ve svých dopisech, a dámy, co dělaly scénář, se chlubily, že prostudovaly, co jen šlo. Ale vytvořily zase svůj mýtus, když se Boženiných zmínek o dětství  zcela nepřidržely, ukazují  její naprostou odtažitost ve vztahu k sourozencům, a ona tak vzpomíná na to, jak chovala sestřičku Adélku,v dopise jí, už velké,když ji zve na návštěvu do Prahy – 21:listopadu 1856  / Dopisy lásky/ ODEON / 197

Dobře byla ve filmu ukázaná motivace, proč kývla na sňatek s Němcem, tím neohrabaným vlastencem v rakouské uniformě, a pak, pak ji člověk chápe, že se zamilovala do generačně bližšího básníka, ale už ne tolik, že to bere tak opravdovsky a bez zábran. Nebeský má víc rozumu, než ona . Ale ona tenhle postoj předtím proklamovala k ženám českým a na tuhle stezičku ji přivedl její muž, paradoxně s přijmením Němec, a přitom Bára psala a četla nejprve německy.

Na jejích dopisech je vidět, jak se vyvíjela, a jak rozmile využívala malebnosti českého jazyka. což ve filmu zase tolik vyjádřit nelze, a z nich se i dozvíte,  že  už za jejího života se adresáti domáhali publikování jejích dopisů, jak zajímavé byly, a vlastně takové i zůstaly.

Její skvělý rozhled byl bezpochyby podpořen pobytem na Chvalkovickém zámku, v knihovně díky jeho majiteli se dost zorientovala, protože jí to působilo potěšení. A je škoda, že se nepovedlo scénáristkám nějakou vtipnou epizodou  t o h l e   do filmu dostat, možná šla vyjmout některá milostná scéna, které ve filmu trvají často reálnou dobu, což je na film dlouho, i když třeba mají vytvářet napětí, – kdo zase přijde ?

Po mnoha týdnech od shlédnutí už mi toho v hlavě z filmu moc nezbylo, viděla jsem i třetí díl,  zdálo se mi, že akcenty na to, co bylo točeno z Boženina života nebyly vyvážené, takové jako – Počkejte, tohle vám ještě povíme – a my nevíme vlastně p r o č, nebo proč takhle. Že když zrovna zastaví Božena koňské spřežení, splašené koně, není to viditelně použito jako příměru, že sebe zastavit často nedokázala.

 

 

 

Published inNezařazené

Be First to Comment

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *